Rozlomená doba 1908–1928. Avantgardy ve střední Evropě

Koncepce výstavy

Rok 1918 přinesl zásadní zlom v uspořádání střední Evropy. Rozpad Rakouska-Uherska a vznik nových státních útvarů se podstatně dotkl vnějšího i vnitřního života jeho obyvatel a odrazil se také ve výtvarném umění: ovlivnil komunikaci umělců, zasáhl do jejich lidských a politických postojů, podílel se na proměně námětů a zrodu nových formálních přístupů.

Výstava se zaměřuje na zdroje a projevy této dramatické proměny v období zahrnujícím závěrečné desetiletí Rakouska-Uherska a úvodní desetiletí nástupnických států. Přihlíží také k dění v Berlíně, kde mnoho umělců nalezlo výstavní a publikační možnosti, a v Paříži, která pro ně stále zůstávala „městem světla“ a v níž mnozí autoři delší dobu žili nebo z jejích podnětů čerpali inspiraci. Uvnitř proměňujícího se společenského dění v Rakousku-Uhersku a následně v Československu, Maďarsku, Rakousku, Polsku a Jugoslávii se rozestřela hustá síť kontaktů, vytvářená samotnými umělci. Propojovala jednotlivá ohniska moderního umění, jako byla Vídeň, Budapešť, Praha, Krakov, Košice, Lublaň, Záhřeb, Bělehrad, Lvov, Bukurešť, Novi Sad. Spolupráce se uskutečňovala prostřednictvím putovních výstav, nejrůznějších časopisů, intenzivní korespondence, cest jednotlivých umělců do zahraničí a někdy také díky jejich nucenému odchodu do exilu.

Zrod soudobého Středoevropana zasáhl jeho tři hlavní mohutnosti, vycházející z odkazu filosofické reflexe novověku – vztah k tělu, duši a duchu, jež v rozpětí dvaceti let prošly zřetelnou proměnou. Každá z nich se výrazně promítala v uměleckých dílech, díky nimž lze zpětně usuzovat na způsob, jak vnímal autor sám sebe, a rozpoznat, kde nacházel své jistoty a kde naopak prohluboval své pochybnosti, co mu bylo blízké a s čím se konfrontoval. Umělecká díla se tak stala mnohovýznamovými průsečíky, na něž se nemuselo pohlížet jen z úhlu jejich stylové či směrové příslušnosti nebo jejich významu ve vývoji umění.